Jura a Jiří

(š) Trachťa + Jura Novotný

Volný překlad do moravštiny následuje dole

24. dubenca má malé radovanec Jiří. Aji já mám totok méno buchlý ve flétně. Po pradódovi. V járech, dyž sem se vylópl na hródu, byla inčí možnost pasové vál. No pár járů před tym se mohlo borcom ofiko hókat Jura. U Čobolů je to Juraj, u Azbuků Jurij, v ukrajinskym hantecu Yuriy a v Rajchu Jürgen. Všici tehdá gómali, že totok méno znamená “borec jurý”, teda nažhavené a pohodové kolík, keré je pro každó čurinu.

Na domašově Jurom hókali Juryn, Jurka a Jurášek. Malé radovanec měli Juryni do padesátéch jařin dvacátýho kilojáru 14. listopada.

Lingvistici vygómali, že Jiří = Géorgeos a že totok méno Georgéos je sfachčený z tychto dvóch řeckéch válů: gé = hróda a ergon = hokna. Patří semkajc aji albiónské George, skopčácké Goerg, talošské Giorgio, žabožrótské Georges, paprikášské György aji azbucké Georgij. Ale jak z teho “Géorgona” sfachčili Cajzli méno Jiří a Pšonci Jerzy? Bude to tym, že Řeci lóskajó G jak J.

No curyk k Jurovi. Totok méno mužem zbliknót ve fósatéch cajzlovskéch notách:

- Běhat, skákat jak Jura = Byt zdravé jak fišla.
- Být zdravý jak Jura = Nečapnót járy žádné chabrus.
- Být zase jak Jura = Zretýrovat se z chabrusu a byt zaséc v ókeju.
- Cítit se jak Jura = Cétit se betálně, vyladěné do plusu.
- Dělat ze sebe Juru = Flignit, že nésu chabrus.

Na Moravský hródě ufachčili o Jurech inčí hlášky. Kamošijó se slovem “jurodivé”. Taktok hókali v pravoslavnéch kirchnách borcom, keří sceli sfachčit neco řáckýho pro Velkýho Kiloša, no v auglách lonťáků byli akorát za trubky. A tak u nás na Moravskéch lontech začli hókat Jura aji borcom, kerém hrabe nebo majó v gebeni pustevnu.

- Chová se jako hloupý Jura = Borec je zdravé jak fišla, ale trochec pobóchané.
- Oblečený jak Jura = voháklé v pasovéch hadrách (trencle v kosigině, kópací šolna do tyjátru)
- Co Jurko nepochopí, tomu se Juro nenaučí = Co krpaté Jura budkó nepobere, to si už veliké Jura do gebeně nenabuší.
- Sedí, chodí, hledí jak Jura s cedulí = Sicní, štatlí, tlemí se jak dylina.

Hafo járů sem negómal, vo co go s tó ceduló. Aji mně tak hókala oldmutra. Ve finišu sem to vygómal a hóká se vo tym v tymtok fóru:

Borec klape po štatlu a dycky, dyž zblikne na hródě ňákó zmuchlanó guču papíra, zdvihne ju, hodí do ňé voko a vaří: „Tak totok néni vončo!” Šopnó ho k psychóšovi a ten ho ve finálce nechá buchnót do cvokhausu. Tam mu pichnó na cemr cedulu, kde je našrajbčený “KUKAČKA”. Von ju za ňákó časůfku zblikne, přelóská si ju a hókne si pod hébl: „Jasnačka, tak to je vončo!”
 

Jura a Jiří

Volný překlad do moravštiny

24. dubenca má malé radovanec Jiří. Aji já mám totok méno buchlý ve flétně. Po pradódovi. V járech, dyž sem se vylópl na hródu, byla inčí možnost pasové vál. No pár járů před tym se mohlo borcom ofiko hókat Jura. U Čobolů je to Juraj, u Azbuků Jurij, v ukrajinskym hantecu Yuriy a v Rajchu Jürgen. Všici tehdá gómali, že totok méno znamená “borec jurý”, teda nažhavené a pohodové kolík, keré je pro každó čurinu.

24. dubna má svátek Jiří. I já mám toto jméno v občance. Po pradědečkovi. V letech, kdy jsem se narodil, nebyla jiná možnost. Ale pár let předtím se mohli muži oficiálně jmenovat Jura. Na Slovensku je to Juraj, v Rusku Jurij, v ukrajinštině Yuriy a v Německu Jürgen. Všichni tehdy věděli, že toto jméno znamená „borec jurý“, tedy akční a pohodový chlap, který je pro každou legraci.

Na domašově Jurom hókali Juryn, Jurka a Jurášek. Malé radovanec měli Juryni do padesátéch jařin dvacátýho kilojáru 14. listopada.

Doma Jurům říkali Jurin, Jurka a Jurášek. Svátek měli Jurini do padesátých let dvacáteho století 14. listopadu.

Lingvistici vygómali, že Jiří = Géorgeos a že totok méno Georgéos je sfachčený z tychto dvóch řeckéch válů: gé = hróda a ergon = hokna. Patří semkajc aji albiónské George, skopčácké Goerg, talošské Giorgio, žabožrótské Georges, paprikášské György aji azbucké Georgij. Ale jak z teho “Géorgona” sfachčili Cajzli méno Jiří a Pšonci Jerzy? Bude to tym, že Řeci lóskajó G jak J.

Lingvisté vyzkoumali, že Jiří = Géorgeos a že toto jméno Georgéos je složené z následujících dvou řeckých slov: gé = země a ergon = práce. Patří sem i anglický George, německý Georg, italský Giorgio, francouzský Georges, maďarský György i ruský Georgij. Ale jak z toho “Géergona” udělali Češi jméno Jiří a Poláci Jerzy? Bude to tím, že Řekové čtou G jako J.

No curyk k Jurovi. Totok méno mužem zbliknót ve fósatéch cajzlovskéch notách:

- Běhat, skákat jak Jura = Byt zdravé jak fišla.
- Být zdravý jak Jura = Nečapnót járy žádné chabrus.
- Být zase jak Jura = Zretýrovat se z chabrusu a byt zaséc v ókeju.
- Cítit se jak Jura = Cétit se betálně, vyladěné do plusu.
- Dělat ze sebe Juru = Flignit, že nésu chabrus.

Ale zpět k Jurovi. Toto jméno můžeme najít i v starých českých příslovích.

- Běhat, skákat jak Jura = Byt zdravý jak ryba.
- Být zdravý jak Jura = Nechytit léta nějakou nemoc.
- Být zase jak Jura = Zotavit se z nemoci a být zase v pohodě
- Cítit se jak Jura = Cítit se dobře, dobře naladěný.
- Dělat ze sebe Juru = Předstírat, že nejsem marod.

Na Moravský hródě ufachčili o Jurech inčí hlášky. Kamošijó se slovem “jurodivé”. Taktok hókali v pravoslavnéch kirchnách borcom, keří sceli sfachčit neco řáckýho pro Velkýho Kiloša, no v auglách lonťáků byli akorát za trubky. A tak u nás na Moravskéch lontech začli hókat Jura aji borcom, kerém hrabe nebo majó v gebeni pustevnu.

Na Moravě ale vymysleli o Jurech jiná pořekadla. Souvisí se slovem „jurodivý“. Takto říkali v pravoslavných chrámech mužům, kteří chtěli udělat něco velkého pro Pána Boha, ale v očích vesničanů byli akorát za praštěné. A tak se na moravských vesnicích začalo říkat Jura i mužům, kteří se zbláznili nebo měli chabou inteligenci.

- Chová se jako hloupý Jura = Borec je zdravé jak fišla, ale trochec pobóchané.
- Oblečený jak Jura = voháklé v pasovéch hadrách (trencle v kosigině, kópací šolna do tyjátru)
- Co Jurko nepochopí, tomu se Juro nenaučí = Co krpaté Jura budkó nepobere, to si už veliké Jura do gebeně nenabuší.
- Sedí, chodí, hledí jak Jura s cedulí = Sicní, štatlí, tlemí se jak dylina.

- Oblečený jak Jura = Oblečený nevhodně (trenky za mrazu, plavky do divadla)
- Co Jurko nepochopí, tomu se Juro nenaučí = Co malý Jura hlavou nepobere, to si už velký Jura do hlavy nenatluče.
- Sedí, chodí, hledí jak Jura s cedulí = Sedí, chodí, hledí jako blbec.

Hafo járů sem negómal, vo co go s tó ceduló. Aji mně tak hókala oldmutra. Ve finišu sem to vygómal a hóká se vo tym v tymtok fóru:

Borec klape po štatlu a dycky, dyž zblikne na hródě ňákó zmuchlanó guču papíra, zdvihne ju, hodí do ňé voko a vaří: „Tak totok néni vončo!” Šopnó ho k psychóšovi a ten ho ve finálce nechá buchnót do cvokhausu. Tam mu pichnó na cemr cedulu, kde je našrajbčený “KUKAČKA”. Von ju za ňákó časůfku zblikne, přelóská si ju a hókne si pod hébl: „Jasnačka, tak to je vončo!”

Mnoho let jsem nechápal, co to znamená s tou cedulí. I mě tak říkala babička. Nakonec jsem na to přišel a mluví se o tom v tomto vtipu:

Chlápek jde po městě a vždy, když uvidí na zemi nějaký zmuchlaný papír, zvedne ho, podívá se do něj a řekne: „Tak toto není ono.“ Pošlou ho k psychologovi a ten ho nakonec nechá umístit do blázince. Tam mu dají na záda ceduli, kde je napsáno „BLÁZEN“. On ji za nějaký čas uvidí, přečte si ji a řekne si pod nos: „Ano, tak toto je ono.“