Kdo by neznal Kelišovou

(š) Trachťa

Snad se nenajde v národě moravském člověk, který by neznal madam Kelišovou, jednu z předních hrdinek úspěšných komedií Zdeňka Trošky Slunce seno ...  Její nebohulibá činnost, které se říká kelišování, pronikla dokonce do slovní zásoby obecné moravštiny. Kelišovat znamená "pídit se po drbech či novinkách a také potají někoho či něco sledovat". Ovšem i Kelišová má své slavné předchůdkyně, o kterých si něco řekneme. Jsou to stará Vajcingrová, Blažková, Picmánková a okrajově i bába Dymáková.

Stará Weitingerová nebo Weizingerová (čti vajcingrová).

Legenda říká: Známá kleptomanka Marie Weitingerová žila na přelomu 19. a 20. Století v Nábřežní ulici (dnes Labská) v Lovosících. Za svůj život nakradla mnoho věcí, kradla i dětem a starým lidem. Za každou lež a za každý podvod jí přibyla jedna vráska, takže brzy začala vypadat hrůzostrašně. Lidé se jí báli a ona sama na ně byla velmi zlá. Utopila se při povodních v roce 1923.

Zbylo po ní rčení: "Vypadáš jak stará Wajcingrová" nebo "Máš ranu jak stará Wajcingrová"

Pak je zde druhé vysvětlení. Jméno Weitingerová se pod vlivem němčiny časem významově posunulo k Witzingerová. Der Witz = důvtip, witzig = vtipný, důvtipný. Takže paní Důvtipná. A tak se toto jméno začalo používat i k označením osoby přechytralé až vychytralé, přitom ale nevzdělané a hloupé. Bez ohledu na věk či povolání.

A tak se podle některých pamětníků říkalo (i v Brně):

"Si chytré jak stará Wajcingrová"
"Mele pantem jako stará Wajcingrová"
"Čmárá jak stará Wajcingrová"
"Leda tak stará Wajcingrová"
"Stará Wajcingrová by to zmákla lepšéc"
"Blbá jak stará Wajcingrová z pětky"

Pozn.: Pětkou zde rozumíme páté nástupiště brněnského Hlavního nádraží, kde původně stávala lampárna.

Stará Blažková a stará Picmánková

jsou produktem modernějším. Stará Blažková byla původně osobou bláhovou, prostoduchou. Legenda říká, že se původně jednalo o užvaněnou domovnici z pražských Vinohrad, která šmírovala nájemníky a další spoluobčany zejména ve chvílích, kdy o to nejméně stali a získané informace neboli drby roznášela ve velkém. Dáma téměř stejných vlastností, stará Picmánková, zase pocházela z Brna.

Stará Blažková byla osobou prostého ducha, všemu věřící, bez vlastního názoru a s velkou fantazií. Jinak řečeno bláhová. A pro jazykovou hru je rozdíl mezi paní Bláhovou a Blažkovou velmi malý.

Později, když úřad domovnice vymizel, staly se jakýmsi archetypem uklízečky. Robustní dámy v šátku a ušmudlané zástěře, se smetákem a kýblem a s pěkně prořízlou hubou. Svědčilo by o tom rčení: "Dřív tady uklízela stará Blažková."

"Si jak stará Blažková"
"Ať se to nedoví stará Blažková"
"Neprokecni se před staró Blažkovó"
"Chováš se jak stará Blažková"
"Máš řečí jak stará Blažková"
"To povídej starý Blažkový"
"To ví jen Pámbu a stará Picmánková"

A soudobá podoba: "Stará Picmánková je lepší než kamerový systém."

Bába Dymáková

Není opředena tajemstvím jako předchozí dvě či tři. Vymysleli ji kdysi pracovníci TV Nova a představovala průměrného českého diváka těchto vlastností: Věk okolo padesátky, vzdělání základní, dvě odrostlejší děti a manuální netvůrčí zaměstnání. Její hlavní mimopracovní aktivitou bylo sledování televize.

A spousta nápadů a námětů byla v TV Nova posuzována z pohledu, "co by na to řekla bába Dymáková". A doneslo se ke mně, že v některých televizích se tento postup používá i dnes. Asi proto je nabídka televizních pořadů taková, jaká je.