Hlavní menu

Opakování cesty s brněnským kolem

Volný překlad do moravštiny

Storku vo brněnským kolcu sem gómal už vod jungšálskéch járů. Jednó v járu 19 kilo 76 sem se na sviňu přichométl k sajtně, kerá z hecu voprubovala rajz z Lednice do Štatlu po svéch kopytech. Na tachálu sem měl tehdá 23 járů a štreka koštovala 55 kiláků. Klapali sme to v tahu pětku a půl hoďky. Kolco sme valili až z Přízřenic a to pazórama a na střídačku. Chvilec jeden borec, chvilec druhé, potym třetí v lajně a tak. Do Štatlu na Zelňák sme vtrukli tak zmordovaní, že duchny potym v šalině vyhóply ze sicen a meldovaly: "Vemte plac borky a borci". Gómali snáď, že sme sajtna kriplů.

Vyprávění o brněnském kole jsem znal od jinošských let. Jednou v roce 1976 jsem se dle zákona schválnosti  přidal ke skupině, která furiantsky vyzkoušela cestu z Lednice do Brna po vlastních nohách. Měl jsem tehdy 23 let a trasa měla délku 55 kilometrů. Šli jsme to bez zastavení 10 a půl hodiny. Kolo jsme valili až z Přízřenic a to rukama a střídali jsme se u toho. Chvilku jeden, chvilku druhý, pak třetí v řadě a tak. Do Brna na Zelný trh jsme doklusali tak unavení, že se důchodkyně pak v tramvaji zvedly ze sedadel a volaly: "Sedněte si chlapci a děvčata". Zřejmě myslely, že jsme skupina tělesně postižených. 

A tak sem hafo járů gómal, že storka vo kolcu je enem takové bluf. Až do járu 20 kol 19. Tehdá vygómal brněnské komedoš Dušan Vitázkůj těžké šorfec. Že prubne ufachčit vopáčko tehotok gerojskýho válu kolářskýho machra Jury Birkovýho.

A tak jsem si řadu let myslel, že pověst o kole je jen takový kec. Až do roku 2019. Tehdy dostal brněnský herec Dušan Vitázek velký nápad. Že zkusí zopakovat tento hrdinský čin kolářského mistra Jury Birka.

Prvé zářijcové sobotec doklapal Dušan (37 járů na tachálu) do Lednice. Dyž raky na kirchně vodrumplovaly novodurové deň, vyhópl z betlířa, sejmul pantokem jasanové baumál a s helfkó kolářskýho majsta Gusty Krystyníkovýho ubóchl kolco. Dyž ráčmeny vodkleply vosmó, vodpichl se Dušan z Lednice azimut Brnisko. No kolco nevalil pazórama, ale s helfkó dvó holcnovéch štanglí jak tragač. Stepoval přes Nový Mlény a Židle. Na Zelňák dosmykoval za neceló pětku hodin.

V první zářijovou sobotu přijel Dušan (věk 37 let) do Lednice. Když hodiny na kostele odbily nový den, vyskočil z postele, porazil velkou sekerou jasan a s pomocí mistra koláře Gustava Krystníka vyrobil kolo. Když hodiny odbyly osmou, vystartoval Dušan z Lednice směrem na Brno. Kolo však nevalil rukama, ale s pomocí dvou dřevěných držadel jako trakař. Šel přes Nové Mlýny a Židlochovice. Na Zelný trh dorazil za necelých deset hodin.

Trochec si vodfrkal a večír ešče sfókl ufachčit končertýno a love za vlezný šópl nadačce Emil pro sporcmeny potrefený ňákým chabrusem. Dušanovo kolco můžete dneska zgómnót na place mezi Vaňkovkó a ulicó Plotní.

Trochu si odpočinul a večer ještě zvládl uspořádat koncert a peníze za vstupné věnoval nadaci Emil pro postižené sportovce. Dušanovo kolo můžete dnes spatřit na prostranství mezi galerií Vaňkovka a ulicí Plotní.

Hlavní menu