Morava

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole


Hókajó, že na Králickým Sněžníku bačuje duchál Štemichman. Vono to byl kdysik rajtr čórkař, keré si v tychto berglách musí odfachčit svý tunely a levoty.


V oltovéch járech sešmatlal Štemichman ze Švajnberglu, kde bivakoval. A zgóml, že lajbka sajtny, co vegetí pod berglama, néni až tak špicové veget, jak gómal. Padla na ňé chmurka. A dyž házel navrátila pod Kralické Sněžník, ucmrndla mu z augle slza jak sviňa. Bača berglů na tym fleku mázl do hródy svó počágrovó baldó. V tu ranu vychvístla z hródy vasrovica a vokolo teho se zfachčila lóža, v kerý se vodrážel azurové nebál.

Podlevá vodrazu azurovýho nebála začl Štemichman hókat novodurovýmu krpatýmu potoku Modrava. A lifroval jeho vasrovicu důle, aby sajtně, co tam vegetí, proladil lajbku do plusu. No nebál néni furt azurové, ale nekdy taky bílé nebo šedivé. A tak sajtna, co vegetila pod berglama, škrkla v tym ménu to „Dé“ a vod tý časůvky hókajó týtok leně Morava.
 

 

Hlavní menu

Morava

Volný překlad do moravštiny


Hókajó, že na Králickým Sněžníku bačuje duchál Štemichman. Vono to byl kdysik rajtr čórkař, keré si v tychto berglách musí odfachčit svý tunely a levoty.


Pověst říká, že o horu Kralický Sněžník a jeho okolí se stará duch hor Štemichman. Původně to byl loupeživý rytíř, který si tady musí odpracovat své nepěkné skutky.


V oltovéch járech sešmatlal Štemichman ze Švajnberglu, kde bivakoval. A zgóml, že lajbka sajtny, co vegetí pod berglama, néni až tak špicové veget, jak gómal. Padla na ňé chmurka. A dyž házel navrátila pod Kralické Sněžník, ucmrndla mu z augle slza jak sviňa. Bača berglů na tym fleku mázl do hródy svó počágrovó baldó. V tu ranu vychvístla z hródy vasrovica a vokolo teho se zfachčila lóža, v kerý se vodrážel azurové nebál.


To jednou hodně dávno sestoupil Štemichman ze Sviní hory, kde sídlil. A zjistil, že se jak lidem tak zvířatům pod horama nevede moc dobře. A bylo mu jich líto. Když se vracel zpět pod Kralický Sněžník, ukápla mu na zem velká slza. Vládce hor na tom místě udeřil do země svou bouřkonosnou holí. Vytryskl pramen a kolem něj se vytvořila studánka, ve které se odráželo modré nebe.


Podlevá vodrazu azurovýho nebála začl Štemichman hókat novodurovýmu krpatýmu potoku Modrava. A lifroval jeho vasrovicu důle, aby sajtně, co tam vegetí, proladil lajbku do plusu. No nebál néni furt azurové, ale nekdy taky bílé nebo šedivé. A tak sajtna, co vegetila pod berglama, škrkla v tym ménu to „Dé“ a vod tý časůvky hókajó týtok leně Morava.


Podle odrážející se modré oblohy nazval Štemichman nový potůček Modrava a poslal jej dolů, aby lidem i zvířatům zpříjemnil život. Ale protože obloha není stále jen modrá, ale někdy je i bílá či šedá, škrtnuli lidé pod horami to „D“ a začali říkat této říčce Morava.

Hlavní menu