Proč se hóká?

(š) Trachťa

Proč se hóká „šláfčí jak dudekfógl“.
Proč se říká „spí jak dudek“.

Dycky sem gómal, že dudekfógl šlofčí, jak dyby zakalil. Ale fachmani na fógle hlásijó, že né. Dudekfógl háže šlofíka sténě jak inší fógli, třebas jak čabrák nebo kosák.

Vždy jsem si myslel, že dudek spí velmi hluboce. Ale ornitologové tvrdí, že tomu tak není. Dudek spí stejně jako jiní ptáci, například vrabec či kos.

Tento tajduf rozlósknem, dyž hodíme oko do skopčáckýho hantecu. Skopčácké der Mistfing značí jak dudekfógla, tak zaprasenýho kindoša. Šlofčíme teda jak uondané kindoš, keré celé zaprasené naštychoval z rausu curyk na domášov.

Toto tajemství si objasníme, když se podíváme do němčiny. Německé der Mistfing označuje jak ptáka dudka, tak šindíru, například špinavé dítě. Spíme tedy jako dítě, které se unavené a špinavé vrátilo z lítačky zpět domů.

Proč majó nekeří frizéři na erbplacce fónyho apec?
Proč mají někteří kadeřníci na cechovním znaku telefon?

V oltovéch járech měli borci holmeni, kerém se taky hókalo razíři nebo lazíři na erbovní placce břitvu a koc frizérky tam měly fikny. No ve dvacátým kilojáru nekeří z nich pískli na vandnu svý oficíny aji oltové fónyho apec.

Za starých časů měli holiči, kterým se také říkalo raziři nebo lazíři na svém znaku břitvu a kadeřnice tam měly nůžky.Ale ve dvacátém století si některí z nich umístili na zeď u své provozovny starý telefon.

Gómete proč? K holmenovi a frizérce neklapali borci a koc enem kvůlivá bíbru nebo hárům, ale taky kvůlivá šelijakém zvonkům. Borec holmen aji koc frizérka byli v jednym cuku aji živágo cajtung, taková domášovská fónyho centrála.

Víte proč? K holiči a kadeřnici se chodilo nejen kvůli péči o fousy a vlasy, ale také kvůli informacím. Holič a kadeřnice byli současně i cosi, čemu by se dalo říct živé noviny. Taková domácí telefonní ústředna.

Proč se do fónyho apecu hóká „halóó“?
Proč se do telefonu říká „haló“?

Fónyho apec vygómal ňáké Toncek Meuči z Makarónska už v půli devatenástýho kilojáru. Druhé fachman v lajně byl Amík Saša Belů. Ale vo dvě pětky járů pozďéš. No špicové uhlíkové mikrák do tychto apeců vyšpekuloval až Tom Edisonů a tak teprv vod járů 18 kol 80 mohly byt fónyho apecy na batyše.

Telefonní přístroj vymyslel Ital Antonio Meucci už v polovině devatenáctého století. Po dvaceti letech jej zdokonalil Američan Alexander Graham Bell. Uhlíkový mikrofon však vymyslel až Thomas Alva Edison, a tak se teprve po roce 1880 mohly objevit první telefony na baterie.

Edizonůj komplic v hokně Tiva Pukášů vygómal fónyho vekslkisňu a páč to byl Feferón, tak při průbách tétok vekslkisně furt vřéskal do mikráku „halóm“. Hallom značí ve feferónštině čuju, kóřím špicově! A borci z Edisonové sajtny z teho měli čurinu a vod tech járů šici hókali, dyž zaklingal fónyho apec, do mikráku „haló“.

Edisonův spolupracovník Tivadar Puskás vymyslel telefonní ústřednu a protože to byl Maďar, tak při zkouškách této ústředny stále křičel do mikrofonu „halóm“, tedy slyším dobře, rozumím. Edisonovi spolupracovníci z toho měli velkou legraci. A od té doby, když zazvonil telefon, zakřičeli do mikrofonu nejprve haló.

Proč se hóká „tadyk je zahrabané čokl“.
Proč se říká „tady je zakopaný pes“.

Kdesik v Raichu lajfčil ňáké herfón, keré musel vodklapat do mixny s Talošama. Měl fedry, že ho dýnstmoni, dyž bude pali, stahnó z krupice, a tak nacpal na tajňačku kystnu s goldnó a brilošama pod drn. Navrch šópl zagreblýho čokla.

Někde v Rakousku žil šlechtic, který se musel účastnit války v Itálii. Měl strach, že ho služebnictvo, když nebude doma, obere o peníze, a tak tajně zakopal truhlici se zlatem a brilianty do země. A nahoru nad truhlici položil mrtvého psa.

A gómal, že dyž nekdo ten flek vyčmuchá a natrefí tam na zahrabanýho čokla, hodí na další répačku kakáč a vodklape pali. No jeden pucflek byl echt pálené. Jak zmerčil ten tympl, vylifroval čokla aus, répal dál a z lochny vynoroval aji tu kystnu.

A myslel si, že když to místo náhodou někdo objeví a najde tam zakopaného psa, přestane kopat a odejde pryč. Ale jeden sloužící byl velmi mazaný. Když objevil ono místo, odstranil psa, kopal dál a z jámy vytáhl i tu truhlici.

Dyž herfón naštychoval curyk, valil augle jak v jedný merchně Mařka na dvandu Metrů. Vod tych járů borci a koc zahlásijó, „tak tadyk je ten čokl podhróďák“, dyž progómnó ňákó flignu, šmé nebo voltr.

Když se šlechtic vrátil, hleděl na to, jako hleděla ve známé pohádce Maruška na dvanáct měsíčků. Od těch časů lidé říkají, tady je zakopaný pes, když prokouknou nějakou lest nebo přijdou něčemu na kloub.