|
|
Pytloš plné sténých slov. (š) Trachťa Volný překlad do moravštiny následuje dole Dyž sem začl šrajbčit bichlu „Storky slov ze Štatlu“, vymákl sem jeden interes vál. Nekerý cajzlovský slova se dajó v hantecu špéchnót šelijak. Třebas ve sloválu šrajbčijó: „chlap, chlapec“ = borec, cápek, džery, kalósek, kolík, konópek, kuzma, mukl, prótek, sokol. To si z nás někdo fachčí čurinu? Ze startu: „chlap“ a „chlapec“, to přecik néni to samý. V druhé lajně: borec, kuzma, mukl a sokol – to taky néni to samý. Nekeří štatlaři hókajó, že je to normiš a že si kvůlivá temu nemám ždímat budku. No hmyzóš v dózně maká. Veznite si třebas jabkovisko. V jedný brázdě Ontárko, ve druhý Koksovka, v dalších Dukát, Golden, Gloster, Idared, Jonatán, Šampión a šelijaký inší. Každý totok jabko má svůj dyzajn a svůj extra šmakovanec. Nekerý musíme schálovat hnedka, iný klíďo po Vajnachtu. Záhonmajstr má dvě pětky sort růžovéch křáků. Každý sortě se ňák ofiko hóká, má svůj dyzajn a extra štyngec. Meteorolozi majó zaséc tři pětky sort mračmenů a sténak jak ty růžový křáky má každá sorta svůj menovanec a svó spejšl fazónu. No v hantecu „dívka“ = debrecínka, filáč, hajfa, kobra, koc, koňa, labza, mydlo. Fakt só šecky sténý? Podlevá mě néé. Oltoví plotňáci před kilojárem nebyli potróblí. Na co by vygómávali tolik slov, dyby třebas hajfa, kobra a mydlo byly uplně sténý baby? Devatenáctýmu kilojáru hókajó kilojár páry a národního vobrození. Tehdá nebyla všady šalina ani blbkisna. Lidi měli čas na sebe, na lóskání rýmovaček, na slovní špilce (jak temu hókal Kaci) a nebo taky na prohazunk do lupáčova. Dvacáté kilojár byl kilojár šaliny a kvaltu. A tam, kde je furt kvalt, je málo časůvky na gómky vo tym, esi filáč, koc a koňa só uplně sténý baby. Idiotbox, net a fésko nám schlamstly hafo časůvky. A tam, kde se kvaltuje, tam je aji plytké hantec. A co kerý slovo akurátně hókalo do placu se nám vytrósilo z budek. A tak házíme do jedného pytloša cápka, kalóska, konópka aji prótka. A znova vygómat ty altový významy, to bude makačka na bednu. Pokaváď to vůbec pude sfachčit. A ve finišu malé hanteco – cajzlovské slovál:
cápek = malý capart, odvozeno od moravského
capkat
Pytloš plné sténých slov. Volný překlad do moravštiny
Dyž sem začl šrajbčit bichlu „Storky slov ze Štatlu“, vymákl sem jeden interes vál. Nekerý cajzlovský slova se dajó v hantecu špéchnót šelijak. Třebas ve sloválu šrajbčijó: „chlap, chlapec“ = borec, cápek, džery, kalósek, kolík, konópek, kuzma, mukl, prótek, sokol. To si z nás někdo fachčí čurinu? Ze startu: „chlap“ a „chlapec“, to přecik néni to samý. V druhé lajně: borec, kuzma, mukl a sokol – to taky néni to samý. Nekeří štatlaři hókajó, že je to normiš a že si kvůlivá temu nemám ždímat budku.
Když jsem začal psát knihu „Příběhy brněnských slov“, přišel jsem na zajímavou věc. Některá česká slova se dají v hantýrce vyjádřit různě. Například ve slovníku píší: „chlap, chlapec“ = borec, cápek, džery, kalósek, kolík, konópek, kuzma, mukl, prótek, sokol. To si z nás někdo dělá legraci? Zaprvé: „chlap“ a „chlapec“, to přece není to samé. Zadruhé: borec, kuzma, mukl a sokol – to taky není to samé. Někteří štatlaři říkají, že je to normální a že si kvůli tomu nemám lámat hlavu.
No hmyzóš v dózně maká. Veznite si třebas jabkovisko. V jedný brázdě Ontárko, ve druhý Koksovka, v dalších Dukát, Golden, Gloster, Idared, Jonatán, Šampión a šelijaký inší. Každý totok jabko má svůj dyzajn a svůj extra šmakovanec. Nekerý musíme schálovat hnedka, iný klíďo po Vajnachtu. Záhonmajstr má dvě pětky sort růžovéch křáků. Každý sortě se ňák ofiko hóká, má svůj dyzajn a extra štyngec. Meteorolozi majó zaséc tři pětky sort mračmenů a sténak jak ty růžový křáky má každá sorta svůj menovanec a svó spejšl fazónu.
Ale brouk v hlavě vrtá. Vezměte si třeba jabloňový sad. V jedné řadě Ontário, ve druhé Coxova reneta, v dalších Dukát, Golen, Gloster, Idared, Jonatán, Šampión a mnoho dalších. Každé toto jablko má svůj vzhled a specifickou chuť, Některé musíme sníst hned, jiné klidně po Vánocích. Zahradník má dvacet odrůd růží. Každé odrůda je nějak oficiálně pojmenována, má svůj vzhled a specifickou vůni. Meteorologové mají zase třicet druhů mraků a stejně jako ty růže má každý druh své jméno a svůj speciální tvar.
No v hantecu „dívka“ = debrecínka, filáč, hajfa, kobra, koc, koňa, labza, mydlo. Fakt só šecky sténý? Podlevá mě néé. Oltoví plotňáci před kilojárem nebyli potróblí. Na co by vygómávali tolik slov, dyby třebas hajfa, kobra a mydlo byly uplně sténý baby?
Ale v hantýrce „dívka“ = debrecínka, filáč, hajfa, kobra, koc, koňa, labza, mydlo. Opravdu jsou všechny stejné? Podle mne ne. Staří plotňáci před sto lety nebyli hloupí. Proč by vymýšleli tolik slov, kdyby třeba hajfa, kobra a mydlo byly úplně stejné ženské?
Devatenáctýmu kilojáru hókajó kilojár páry a národního vobrození. Tehdá nebyla všady šalina ani blbkisna. Lidi měli čas na sebe, na lóskání rýmovaček, na slovní špilce (jak temu hókal Kaci) a nebo taky na prohazunk do lupáčova. Dvacáté kilojár byl kilojár šaliny a kvaltu. A tam, kde je furt kvalt, je málo časůvky na gómky vo tym, esi filáč, koc a koňa só uplně sténý baby. Idiotbox, net a fésko nám schlamstly hafo časůvky. A tam, kde se kvaltuje, tam je aji plytké hantec. A co kerý slovo akurátně hókalo do placu se nám vytrósilo z budek. A tak házíme do jedného pytloša cápka, kalóska, konópka aji prótka. A znova vygómat ty altový významy, to bude makačka na bednu. Pokaváď to vůbec pude sfachčit.
Devatenáctému století se říká století páry a národního obrození. Tehdy nebyla nikde elektřina ani televize. Lidé měli čas na sebe, na čtení veršů, na slovní hry (jak tomu říkal Franta Kocourek) a také na procházky končící sexem. Dvacáté století bylo stoletím elektřiny a spěchu. A tam, kde je pořád spěch, je málo času na úvahy o tom, jestli filáč, koc a koňa jsou zcela stejné ženské. Televize, internet a facebook nám vzaly spoustu času. A tam, kde je spěch, tam je i povrchní mluva. A co které slovo přesně znamenalo, jsme zapomněli. A tak házíme do jednoho pytle cápka, kalóska, konópka i prótka. A přijít znovu na ty staré významy bude velmi těžké. Pokud to vůbec půjde.
A ve finišu malé hanteco – cajzlovské slovál: A v závěru malý hantecovo-český slovníček
cápek = malý capart, odvozeno od moravského
capkat
|
|
|
|
