Spiritistická seance s Rudym Kovandem

(š) Trachťa
 

Začnu hodně zeširoka, ale i tak budu hodně zkracovat. Mnozí z vás víte, že jednou za uherský rok navštívím Krakonošův revír, protože tam mám příbuzné. Tento kraj má mnoho společného s Brnem. Jedna pověst vypráví, jak nějaký Trut zabil draka, který sužoval Brno. Dostal za to od brněnské radnice bohatou odměnu a moravským markrabětem byl povýšen do stavu zemanského. Na koupi statku či vesnice na jižní Moravě to však nestačilo a tak se odebral na sever. Tam u Krakonoše byla půda za babku a tak si koupil pozemky na návrší nad řekou Úpou a založil tam vesnici Trutnov. Ač je Trutnov dnes docela velké město, draka, kterého má společného s Brnem, si tam velmi považují. Na jaře se koná slavnost „vynášení draka“, a plechový drak se pověsí na zeď radniční věže. Na podzim se v rámci podobné slavnosti drak zase uklidí. No, aby za nevlídného počasí nezrezavěl.

V Podkrkonoší žije řada lidí na samotách a zdá se, že tato zejména zimní osamělost se projevuje nejen v jejich povaze, ale také ve zvláštních schopnostech některých starých lidí. Jednou jsem se na takové samotě dal do řeči s mužem o generaci starším. Chtěl jsem se zeptat na schůdnost zkratky přes kopec. A k mému překvapení mně místo rady řekl, že mně pěkně svítí očišťata a ptal se, jestli se nevěnuju nějakému čarování. Přikývl jsem, že ano. A on mě pozval dál. Když jsem přišel do seknice, uviděl jsem na stole rozmotanou roli balicího papíru a na ní spiritistický stoleček. Měl dvě dřevěné nožky a místo třetí tesařskou tužku. Děda se mne zeptal, zda to znám. Odpověděl jsem, že vím, oč jde, ale žádnou praktickou zkušenost s tím nemám. A prý až se vrátí babka, která šla posunout kozy pasoucí se na nedaleké stráni, tak že mi tu „duchařinu“ předvedou. Že si mám zatím vymyslet nějakou nepříliš vážnou otázku pro nepříliš známou osobu. Ti slavní se prý vyvolávají blbě.

Hned mne napadl Rudy Kovanda a hloupá otázka: „Rudy, jsi v nebi nebo v pekle?“ Asi za čtvrt hodiny přišla babka, děda ji vylíčil situaci, a že teda půjdeme na to. Stůl měl čtyři židle. Na jedné seděla role, ze které se odvíjel papír, naproti ní babka a zbylé židle jsme obsadili my chlapi. Babka mi ještě vysvětlila, že se musí dostat do té správné náladičky, zavřela oči, sepjala ruce a mrmlala nějakou modlitbu. Pak sebou škubla, poněkud vytřeštila oči. Položili jsme všichni ukazováček na stoleček s tužkou. Babka několikrát zamrmlala: „Rudy, přijď“. Po chvilce sebou stoleček škubnul. „Rudy, jsi v nebi nebo v pekle?“ zeptala se jen tak do vzduchu. A stoleček se začal k mému údivu pohybovat po stole. Když se zastavil, byly na papíře napsány dvě věty velkým, nemotorným, takřka deseticentimetrovým psacím písmem.  

NEREKVAMTO – KACIZERNAMAMUJ

Pak se zastavil a babka poděkovala: „Rudy, děkujeme.“ Napsané sdělení mně nedávalo smysl, ale děda mne poučil, že některé duše vtipálků to zašifrují. A že on to většinou rozluští, protože kdysi na vojně sloužil u utajovačů. Děda se na Rudyho sdělení podívá a konstatuje, že se jedná o slabičné zašifrování a že je třeba to číst pozpátku. Tedy:

TO VAM REK NE – MUJ MA NA ZER CI KA

Děda se zamyslel a zeptal se, zda byl Rudy Slovák, když ten manažer ciká – tedy čurá. Mne však napadlo něco jiného. Nemohlo by to být

TO VAM REK NE – MUJ MA NA ZER KA CI ??

Děda se zeptal, co je to „kaci“? Vysvětlil jsem mu, že je to přezdívka jednoho všeobecně známého Brňáka. Usmál se spokojeně a doplnil, že je to teda v pořádku, protože dušičky jsou na nás hodné a většinou nezašifrují jména.

Babka se zeptala, zda nechci zkusit ještě někoho jiného. No proč ne. A tak jsem si nachystal otázku na Frantu Kocourka: „Franto, jak se ti líbí současný hantec?“ Musel jsem tedy vysvětlit těm dvěma, o co se jedná. Potom babka zopakovala celý postup ještě jednou a stoleček napsal:

KOJPONAMTEDE – CILENROBPOT

A tomu jsem již rozuměl, doufám, že vy taky.

A tak skončilo mé seznamování s krkonošským spiritismem. Dědek s bábou mě varovali, abych to raději nezkoušel, zejména s jinými lidmi, kterým nesvítí očišťata. Tož tak, přátelé.