Cimrman a film

Jiří Kocmánek

Opravdu není těžké uvěřit, kolik scestných historek koluje o Járovi a jeho vynálezu filmu. Jako každá velká postava národa a dějin i on trpí legendami a mýty vytvářenými tu jeho méně chápavými přáteli, tu jeho naprosto nechápavými nepřáteli a nesmíme ani zapomenout na vlády, které odkazu Mistra zneužívaly ke svým politickým machinacím a jeho čistým jménem kryly před národem své špinavé intriky.

Ústním podáním, v dobách, kdy papír byl drahý a pergamen ještě dražší, se jeho velké myšlenky rozmělňovaly, měnily a zkreslovaly podle inteligence a fantazie vypravěčů. Naštěstí existoval tajný spolek (Spolek pro uchování vynálezů Járy C), který utajeně zaznamenával všechny jeho objevy a uchovával je pro časy budoucí. Všechno by se zdálo být v pořádku, nebýt toho, že členové spolku mohli být výhradně češi. To způsobilo, že po Járově smrti se všichni navzájem udávali CaK policii a ta spolek rozehnala.

Rozprchli se k jiným, podobným spolkům jako jsou zednáři, templáři a podobné a samozřejmě byli velice vítáni, neboť kdo se v té době dostal zadarmo k tak obrovským objevům, že? Tak se dnes tyto spolky utajeně pyšní Járovým peřím. Zcela náhodou byl ve Vídni v roce 1989 nalezen záznam o Járově vynálezu filmu, ale bohužel, dříve než bylo možno jej důkladně prostudovat, ukradl jej člen zednářské lóže, upozorněný pravděpodobně prof. Fiedlerem, který se obával narušení vlastních, převážně nesmyslných teorií o našem velikánovi.

Jak se to tedy ve skutečnosti stalo. Jako mnoho jiných velkých objevů, vynalezl Jára film náhodou, při práci na vynalézání náhražky skla, která by byla levná a přitom pružná a odolná nárazům. Náhražka měla pracovní název IGELIT. (název později ukraden templáři a zneužit ke komerčním účelům). Cimrman, bažící jako vždy po dokonalosti, usoudil, že absolutně nejrovnějším povrchem je hladina vody a aby jeho náhražka dosáhla stejných vlastností, používal vodu jako kopyto. Do koryta pro napájení koní napustil vodu a pak na ni lil různé směsi, čímž vytvářel na vodě povlak (film) a nechával jej, na této dokonalé podložce, vyschnout.

Tento zdlouhavý postup později okopíroval Edison při vynalézání vlákna pro žárovky, ale to jen tak mimochodem. Když se mu konečně podařilo dosáhnout toho, aby se směs rovnoměrně rozlila, ztuhla a byla krásně čirá, dával ji sušit, vzhledem k rozměrům, na leporelo, jež si vypůjčil od dětí své domácí. Nekvalitní CaK barvy se však pouštěly a otiskly se na průzračný povrch. Jaké bylo Járovo překvapení, když prohlížeje hotové dílo viděl, že lampa za jeho zády vrhá přes film na zeď barevné obrázky z leporela. Považoval to však pouze za zajímavý vedlejší efekt a dále se zabýval výrobou náhražky skla.

Později byl i tento postup ukraden, a finální produkt byl uveden na trh pod značkou CELOFÁN. Jak a kdy se zmíněný „vedlejší efekt“ dostal k bratřím Lumierovým není známo, ale všichni víme, jak to dopadlo. Je na čase, aby si to Holywood uvědomil a mezi slavné otisky hvězd zařadil i otisk busty našeho Járy Cimrmana. To on uvedl do chodu filmový průmysl.

 

Zpět