Počátky meteorologie na Moravě

I na konci století páry to neměli průkopnící meteorologie vůbec jednoduché. Chyběla síť meteorologických stanic, z jejichž měření by mohli vycházet průkopníci meteorologie na univerzitách. Spousta univerzit provozovala vlastní meteorologickou stanici, ale ta byla umístěna zpravidla v jejím areálu a tedy ve městě. Chyběly stanice v polích, v lesích a v horách. Jára Cimrman nadšen objevy svého přítele Nikoly Tesly (1856-1943) navrhoval takovou takovou síť nejen vybudovat, ale používat na meteorologických stanicich tzv. farmářské větrné kolo, které spolu s ing. Danielem Halladayem (1826-1916) dokonce zdokonalil. Toto kolo se mělo používat jak k napájení meteorologických stanic elektrickým proudem, tak k měření rychlosti a směru větru. Bohužel příliš předběhl dobu a tak z toho nebylo dlouho nic.

Když o padesát let později v období let 1948 - 1953 vznikala na Moravě nová síť meteorologických stanic, byla již elektrická síť tak hustá, že nebyl problém je na ni napojit. Tehdy byly vybudovány velké moravské meteorologické stanice v Kostelní Myslové, na Svratouchu, v Červené u Libavé, v Kuchařovicích, na Pradědu a Lysé Hoře a menší stanice v Nedvězí a v Tisovci. Tyto menší stanice v sedmdesátých letech opouští náruč Hydrometeorologického ústavu. První se dostává do soukromých rukou jako rekreační domek, druhá přechází do správy JZD Kamenice.

Počátekem osmdesátých let zřizují JZD Velké Bílovice a JZD Kamenice síť vlastních meteorologických staniček na pozemcích družstva. V Bílovicích jde Tomáš Litschman cestou solární a jeho distanční meteorologické staničky jsou napájeny malými slunečními kolektory. Každý měřící bod má svůj kolektor a údaje do centra, které je na ústředí JZD ve Velkých Bílovicích, se přenáší radiovým spojením. V Kamenici jde Jiří Šmoranz cestou větrné energie. Každá distanční stanička je vybavena malým farmářským kolem s alternátorkem a akumulátorem. Aby staničky zapadly do krajiny, dostávají podobu kapliček, jen jsou z vhodnějších materiálů. Údaje se přenáší po místních telefonních linkách, což umožnilo umísťovat je do větších vzdáleností od centra.. Centrem systému je meteorologická stanice v Tisovci, která do roku 1982 pracovala jako synoptická a měla tři pracovníky.

Distanční stanička s malým větrným kolem a její vzor

Ve Velkých Bílovicích je tato síť zrušena s příchodem levných komerčních elektronických domácích stanic a s rozvojem bezplatných "meteorologických služeb" na internetu. V Kamenici končí síť svou činnost s rozpadem JZD, neboť se nenašel subjekt, který by ji financoval. Z Bílovic se zachovalo pár fotografií, z Kamenice fyzicky téměž nic. Tisovecká meteorologická stanice se zachovala pouze ve virtuálním modelu.

Zpět