Libuna

(š) Trachťa

Volný překlad do moravštiny následuje dole

Kněžnu Libuši známe ze Starých pověstí českých od Aloise Jiráska, které vyšly poprvé koncem 19. Století. Avšak více než 100 let před tím vydal své pohádky německý autor Johan Karl Musäus. A v nich vypráví jak o Krakonošovi, tak kněžně Libuši. Jenže jinak, než náš kronikář Dalimil či spisovatel Jirásek. Víme, že Libuše byla Krokova dcera s nadpřirozenými schopnostmi. Ale kde tyto schopnosti vzala, a vůbec, kdo byla její matka? A to nám Johan Karl Musäus objasňuje takto:

V řáckéch hvozdech vyplácléch vokolo leny Labe kempovala sajtna duchálů a lesan. Auglama ste je nezgómli. No dyž šajnila moncna, mohli je semo tamo zbliknót poéti a zabóchlí.

Jednó sem přiharcovala z Feferónska partyja borců a koc, kerý fýroval ňáké Čech. A začli klátit baumále a fajrovat valdnu, ubóchli poliska a taky holcnový pastóšky. A fachčili při tem bugr jak sviňa. Ducháli a lesany kvůlivá temu vzali dráhu nekam do klidesu.

No jedna valdnová hajfa nefókla vod svýho óbrdubiska. Pod tentok baumál dycky dosmykoval kalósek Krok a dal si tam šlofíka. Valdnový hajfě se těžce zamlóval a tak k němu hantýrovala ve snívanci. Jednó, dyž doklapal, zgóml, jak tatok valdnová hajfa sicní pod baumálem. Vomotal ju paprčama a potym s ňó vysadil šmajchl. No a za 9 metrů vytlačila tatok valdnová hajfa trojky: Kazi, Tetku a Libunu.

 

Hlavní menu

Libuše

 

Volný překlad do moravštiny

V řáckéch hvozdech vyplácléch vokolo leny Labe kempovala sajtna duchálů a lesan. Auglama ste je nezgómli. No dyž šajnila moncna, mohli je semo tamo zbliknót poéti a zabóchlí.

V hlubokých lesích dnešního Polabí žil národ duchů a lesních víl. Běžnými smysly byli neviditelní. Jen v měsíčním světle byli částečně vyditelní básníkům a zamilovaným. Žili tu v klidu a spokojenosti.

Jednó sem přiharcovala z Feferónska partyja borců a koc, kerý fýroval ňáké Čech. A začli klátit baumále a fajrovat valdnu, ubóchli poliska a taky holcnový pastóšky. A fachčili při tem bugr jak sviňa. Ducháli a lesany kvůlivá temu vzali dráhu nekam do klidesu.


Až jednou sem přišla z Uher družina osadníků vedená nějakým vévodou Čechem. A začali kácet stromy a vypalovat lesy, založili pole a stavěli domy. A dělali při tom pořádný kravál. Duchové a víly kvůli tomu hluku opustili tento kraj.


No jedna valdnová hajfa nefókla vod svýho óbrdubiska. Pod tentok baumál dycky dosmykoval kalósek Krok a dal si tam šlofíka. Valdnový hajfě se těžce zamlóval a tak k němu hantýrovala ve snívanci. Jednó, dyž doklapal, zgóml, jak tatok valdnová hajfa sicní pod baumálem. Vomotal ju paprčama a potym s ňó vysadil šmajchl. No a za 9 metrů vytlačila tatok valdnová hajfa trojky: Kazi, Tetku a Libunu.

Jen jedna víla nedokázala opustit svůj obrovský dub. Pod jeho stín chodil odpočívat mladý bojovník Krok. Vílu zaujal a tak k němu promlouvala ve snech. Jednou, když zase přišel k dubu, uviděl tu vílu sedět pod ním. Nejprve ji objal, pak… hmm… No a víla za 9 měsíců porodila trojčata, Kazi, Tetu a Libuši.

Hlavní menu