Pivoň a slivoň
Nedávno sem před hospodou narazil na
jednu kámošku. "Keho tu vyhlédáš,", žblebtnu? "Ále teho mojého pivoňa."
Počkej, počkej, Jiříku. Pivoň lesní, latinsky Pivonius silvaticus
je přece zvíře velmi podobné zajíci. Samec se od zajíce liší parůžky umístěnými
před ušima. Samici rozezná od zaječice jenom odborník. Pivoň žije v norách,
které poznáme na první pohled. Na jejich stropě vytváří svými parůžky dvě rýhy.
Nalezneme-li takovou noru, je ulovení pivoně vcelku snadné. Stačí před ni večer
položit misku s kvalitním rumem nebo slivovicí. Budeme-li mít štěstí, nalezneme
tam ráno ležet na mol opilého pivoně.
Náčelníku, snáď bys nezbaštil tutok
mysliveckó bajku aji s chlupama. Pivoň se přece hóká zajochovi, kerýmu jeho
zaječica nasadila parohy. Že Jiříku?
Já bych řekl, že pravdu máte oba.
Ale jenom částečnou. Ta moje známá tehdy čekala na svého díky pivu společensky
unaveného zajocha – tedy manžela – cestou od milence abstinenta, o kterém on
samozřejmě nevěděl.
Ach ták. Takže v Brně bychom mohli říkat takovému muži vochlasta
parohaté.
A v mém rodném Slovácku se za
starých časů takovému parohatému pijanovi slivovice říkávalo slivoň. Ve
slováckém slovníčku sice píší, že je to pouhá nadávka, ale ony ty nadávky
nevznikly bezdůvodně. Asi se budeš divit, ale i mně, coby malému chalanovi,
říkali slivoňu.
No že Jiříku zrovna tobě. Dyť ty
naklušeš do putyky jednó za uherské rok a eště enom na jedno malé.
To máš pravdu, ale...
Co ale!
Slivoň nemosí být enom parohatý
pijan slivovice. Za túto moju přezdívku možů strýček Trnčák, co bývali nedaleko
od naší babičky. Ti mě naučili, že nejchutnější pamlsek pro můj raný školní věk
je kostka cukru prosáklá slivovicú. A tak sem se pro tento pamlsek za stýčkem
dycky stavíl. No dyž to tetička Trnčáková našim vyslepičili, tak mně ke
strýčkovi chodit zakázali. Ale protože zakázané ovoce nejvíc šmakuje, dostával
sem od mamky taky kostku cukru. Ale už né prosáklú, ale jenom s nekolika kapkama
slivovice. A začli mně říkat slivoňu.
A mně nezbývá, než pozdravit všechny pivoně a slivoně, ať si pod
těmito slovy představujeme cokoli. Tož tak.
Hlavní menu
|