Pivoň a slivoň


   Nedávno sem před hospodou narazil na jednu kámošku. "Keho tu vyhlédáš,", žblebtnu? "Ále teho mojého pivoňa."


   Počkej, počkej, Jiříku. Pivoň lesní, latinsky Pivonius silvaticus je přece zvíře velmi podobné zajíci. Samec se od zajíce liší parůžky umístěnými před ušima. Samici rozezná od zaječice jenom odborník. Pivoň žije v norách, které poznáme na první pohled. Na jejich stropě vytváří svými parůžky dvě rýhy. Nalezneme-li takovou noru, je ulovení pivoně vcelku snadné. Stačí před ni večer položit misku s kvalitním rumem nebo slivovicí. Budeme-li mít štěstí, nalezneme tam ráno ležet na mol opilého pivoně.


   Náčelníku, snáď bys nezbaštil tutok mysliveckó bajku aji s chlupama. Pivoň se přece hóká zajochovi, kerýmu jeho zaječica nasadila parohy. Že Jiříku?


   Já bych řekl, že pravdu máte oba. Ale jenom částečnou. Ta moje známá tehdy čekala na svého díky pivu společensky unaveného zajocha – tedy manžela – cestou od milence abstinenta, o kterém on samozřejmě nevěděl.


   Ach ták. Takže v Brně bychom mohli říkat takovému muži vochlasta parohaté.


   A v mém rodném Slovácku se za starých časů takovému parohatému pijanovi slivovice říkávalo slivoň. Ve slováckém slovníčku sice píší, že je to pouhá nadávka, ale ony ty nadávky nevznikly bezdůvodně. Asi se budeš divit, ale i mně, coby malému chalanovi, říkali slivoňu.
 

   No že Jiříku zrovna tobě. Dyť ty naklušeš do putyky jednó za uherské rok a eště enom na jedno malé.


   To máš pravdu, ale...


   Co ale!


   Slivoň nemosí být enom parohatý pijan slivovice. Za túto moju přezdívku možů strýček Trnčák, co bývali nedaleko od naší babičky. Ti mě naučili, že nejchutnější pamlsek pro můj raný školní věk je kostka cukru prosáklá slivovicú. A tak sem se pro tento pamlsek za stýčkem dycky stavíl. No dyž to tetička Trnčáková našim vyslepičili, tak mně ke strýčkovi chodit zakázali. Ale protože zakázané ovoce nejvíc šmakuje, dostával sem od mamky taky kostku cukru. Ale už né prosáklú, ale jenom s nekolika kapkama slivovice. A začli mně říkat slivoňu.

   A mně nezbývá, než pozdravit všechny pivoně a slivoně, ať si pod těmito slovy představujeme cokoli. Tož tak.
 

Hlavní menu