|
Zvonky z ajznbánu (š) Blažovák
Se sajtnó v kočárech, po našém s kaštanama nebo s pasantama, je to nekdy lochec, indy zaséc problémovka. Třebas totok:
To sem jednó vezl šnelcuk „Bózov“. Dovalili sme do Prostijova, překulili kaštany, teda jedny vylófrovali aus a druhý vidlama naházeli na sicny, a sunem si to dál azimut Brnisko. Brózdám kočárem a fachčím revizu flósků. V kupálu sicní fešná koc. Má asi tak štyry pětky na tachálu a dudy čtverylky. Vlezu tam, hóknu zdravicu a chcu zgómnót lupen. Koc tahá mobilfóna z gatí, zmákne dat pali jeho blokič a na pozadí špizplacky zmerčím červené, modré a žluté balóny. Zahlásím „jé, vy máte špicový balóny!“ Koc na to načučeně hókne: „Rači hažte čučku na ten flósek a né mně do podprdy!“
Šnelcuk 812 „Moravan“ háže stojku v Šakvicách. V tym sem zmerčil laprcajtskó káru, z ní vyhópli tři ramloni a pila k našemu cuku. Cpó se do jedného kočáru ke kolegovi vlakošovi. A za chvilec se vysókajó aus s černochem. Tak hókáme černýmu pasantovi. Ten se jim ale urve a valí vokolo mě do mojé polovice cuku. Dyž byl ve futrech, gafl sem ho za baťoch a frajersky hókám na ty laprcajty „borci, tadyk ho máte!“ Ty na ňé hópli, pichli mu želízka na perutě a bylo vymalovaný.
„Hážu zdravicu, filcug lupeňů,“ zahlásím. Prvé borec mně strká s lupeněm aji cetlu s propagačkó jehovistů, bábrla vo kupéčko dál vytasila s lupeňem aji bildny svý familky, nóbl kravaťák rozglábil šrajtoflu tak, abych zgóml jeho pakl eurocetlí...
Dyž dovezu šnelcuk „Vysočina“ večír do Práglu, dycky valím gróňat do „Věže“. Tak se hóká baráku s dyzajnem oltovýho špenátskýho kasína. Néprv se musím vydrápat do pátýho štoku. Tam sicní baba vočmenka. Levingston vod její kukaně só vypláclý cimry pro borce, pravingston cimry pro koc. Negómu proč, ale u mě si nekdo typl, že su koc, a tak sem vyfasoval cimru na sajtně pro koc. A tak sem dycky valil vokolo tý koc vočmenky do kópelky a za chvilec zaséc curyk na cimru.
Jeden kolík z hokny mě hodíl radílka, že se mám na exibičku kolem tý baby vočmenky vydlábnót a hodit sprcháča v kópelce pro koc. A tak sem tam po další šichtě vodvalil, rači ani nerožl, sfachčil spršmena a fofrem vodvalil na cimru, aby mě nikdo nezgóml. No po další šichtě průpal. Už se votírám handuchem, dyž cvaknó futra, do kópelky vleze koc a rožne. A jékne: „Co sem lezeš ty pakine, tadyk je kópelka pro koc! Pro borce je na druhý sajtně!“ Fligním teda trubku: „Fakt? Teda soráč, zasklil sem cetlu.“ Nakonec to bylo v pikách, koc to neroztróbila ani z teho neufachčila dusno.
Vonehdá sem zaséc vezl šnelcuk „Vysočina“ do Práglu. Servisuju tři „Béčka“ – to só oltový kočáry s kupéčkama, akorát v pulce jedného z nich kupéčka nésó. Hókáme temu „celovoddíl“. A v tym celovoddílu só štyry vypinače na lichtny. Dyž sem tama špacíroval, nikdo tam nesicnil a tak sem típl lichtny na špóro.
V Kutenberku se do kupéčka v tymto kočáru nasáčkoval borec. Cvakl sem mu lupeň a valil do prvýho kočáru. Dyž sem dovalil curyk do celovoddílu, šajnily lichtna na plný kule, no nikdo tam už nesicnil. Típl sem teda lichtny na špóro. Za Kolínem šecko v ókeju, lichtny valijó na špóro a nikdo tam. Na hlavasu v Práglu – v Práglu majó hlavas, my v Brnisku nádr – vypakujeme šecky pasoše. Fachčím kontrolní špíz svý trojky kočárů a v celovoddílu zaséc valijó lichtny na plný kule. No asik máme na ajznbánu ňákýho šotka lichtmóna, keré si enem tak spílčí s lichtnama.
To sem tak jednó vezl šnelcuk „Bózov“ ze Šumpru do Štatlu. Za Olmikem sem se tahl kočárama pomale jak sopel, dyž sem zgóml, že šajní kontrolní vočmen na retychu. Protahnu se vokolo kupéček a merčím, že só tam všici. Kdo to teda na tym retychu je? Vartuju ešče za Vyškec a potym na silu dvirca na retych vodrygluju. Scu vodmachlovat, ale moc to nende. Pichnu tam glocnu a zmerčím borca házet leháro na linu, keré haxnama šprajcuje dvirca.
„Co tu fachčíte? Máte vubec flósek?“ A týpek hlásí: „Fest mě bere cemr a na to je nélepčí vylepit se na fusbódnu v ajnclíku.“ Vařím na to: „A co bude s cálovačkó?“ Ticho jak na krchově. Hóknu teda, ať vysolí flétnu, ináč proběhne konzultačka se švestkama. A von že je bezďák a že je négrové. Já na to vařím, esi nemá aspoň na poloviční flósek. A von že kolik by to koštlo. Já na to, že dvanást kačen. Von pomale vytahl kilo a že teda jo.
Chňapl sem po kilu a střelil sem mu plné flósek za štyrycet devět. Borcovi se protahl ciferník a já sem valil do dalšího kočáru. Druhé deň na roli ve Štalu merčím teho samýho týpka, keré fofrem hrne do váglu. Valím pila za nim a už byl zacvaklé na retychu. Na silu ho vodmachluju a von tam sicní v gaťách na porculánu. Scu po něm glét, a von že tam doklapal vošplóchnót si paprče. Tak sem ho pila vylifroval na perón. Měl smolíčka, se mnó nepovalí.
To sem jednó vezl Miroslav. Dyž sme hodili stopku v Moravským Krumclu, zgóml sem v jednym kočáru vošavlovanó fusbódnu. Vyhópl sem z cuku a valil sem do basu před nádrem. Hážu tam dotazník, esi nekdo neco nezmerčil. No jasnačka, že pasanti nabonzovali, kdo to sfachčil.
To sem měl onehdá hajrle Hodec (spací Hodonín – tak se to říká, když železničář někam večer přijede, vyspí se a ráno pokračuje v práci). Sicním v břeclavský cimře, kde vaří čekárnu ajznboňáci, než valijó zaséc hoknit. Čmukám tadyk na spěšňák do Hodeca. Gómal sem, že můj cuk vodfrčí, až raky zahlásijó punktum třiadvacátó. Štígrem sem hodil čuz do apky „Můj cuk“, kde ten můj spěšňák zrovna tympluje. A mobilfón hlásí, že v Břeclavi a že valí dál za dvě mincle.
|
|
|